Ukřižovaný Ježíš Kristus: „Je dokonáno“

Nedávno proletěla světem jedna zpráva. Byl natočen nový film o Ježíši Kristu. Režisérem, producentem je známý herec Mel Gibson. Ve filmu je mnoho násilí a krve. Někteří s filmem nesouhlasí, nelíbí se jim pojetí okolností umučení Ježíše Krista. Další, např. papež Jan Pavel II a další říkají: „tak to bylo“. Život, umučení a především zmrtvýchvstání Ježíše nenechává i dnešní moderní lidi v klidu. Člověk je tvor zvídavý. Jak se to před 2000 lety skutečně stalo? Byl by schopen takové utrpení vydržet normální smrtelník? Jestliže Ježíš je Boží Syn, jaké to má důsledky pro můj dnešní všední den? Nemám náhodou něco podstatného ve svém zaběhnutém hříšném životě změnit? Trní na Kristově korunované hlavě píchalo stejně jako tyto palčivé otázky píchají naše svědomí dnes.
„Ježíš“ napsal hluboce věřící básník, „nám nedal mrtvá slova, která bychom museli zavřít do malých krabiček a která bychom museli konzervovat v zatuchlém oleji. Živá slova se mohou uchovávat jen živá… Je jenom na nás, slabých a tělesných, abychom oživovali, živili a udržovali při životě v čase ona slova, jež byla pronesena jako živá v čase… Nám přísluší, na nás závisí, aby po celá staletí zaznívala slova Božího Syna“ (Ch. Peguy).
Obřady a liturgické texty doby postní jdou beze změn od jednoho roku k dalšímu, ale nikdy to nebudou „krabičky konzerv“, protože jsou životodárným prostředím, které udržuje živé Boží slovo. Zamysleme se nad slovem, které je neustále živé: „Když Ježíš přijal ocet, řekl: Je dokonáno! Pak sklonil hlavu a skonal“. To napsal Jan, Ježíšův apoštol, který byl v tuto chvíli spolu s Marií a dalšími lidmi očitým svědkem ukřižování - Jan 19,30.
„Je dokonáno“, toto slovo stačí, aby vrhlo světlo na celé Kalvarské tajemství. Co je dokonáno? Především Ježíšův pozemský život, dílo, které mu svěřil Otec vykonat. „A přece miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do konce“ (Jan 13,1).
Naplnilo se Písmo svaté. O trpícím služebníku, o velikonočním beránkovi, o nevinném probodeném, o novém chrámu, který viděl Ezechiel a z jehož postranní stěny vytékala řeka živé vody. Naplnil se nejen ten či onen úryvek Písma, naplnil se celý Starý zákon jako celek. Nikoli analyticky, ale synteticky, ne v podrobnostech, ale souhrnně, ve své podstatě. Umírající Beránek otevírá „knihu zapečetěnou sedmi pečetěmi“ (Zj 5,1), odhaluje poslední smysl Božího plánu. „Hle stránka, která když je obrácena, osvěcuje všechno jako velký ilustrovaný list misálu na začátku kánonu. Hle zářivá, červeně zbarvená, velká stránka, oddělující dva zákony. Všechny brány se zároveň otvírají, všechny protiklady mizí, všechny rozpory jsou vyřešeny“ (P. Claudel).
Stránka, která odděluje oba Zákony, a také ta, která je sjednocuje, vysvětluje jeden druhým. Nic se neruší, vše je dokonáno.
Ježíš Kristus dovršuje věci tak, že je vede k sebepřekonání, ke kvalitativnímu skoku. Je to jako při mši svaté: od tohoto okamžiku už není chléb pouhým chlebem, stal se něčím jiným. Také stará smlouva se od okamžiku Kristovy smrti stala „novou a věčnou smlouvou“ litera se stala Duchem (H. de Lubac).
„Staré ustoupilo, nové nastoupilo, místo zákona milost, místo předobrazu skutečnost, místo beránka Syn, místo člověka Bůh“ (Meliton Sardský).
Lidé chtěli být nezávislí na Bohu a stali se vězni nenávisti a smrti. Jsou v situaci, kdy v nich nemůže přebývat Boží láska. Aby se k nim dostala i v této situaci, stává se Boží syn člověkem. Ukrutně trpí a umírá násilnou smrtí, aby utrpení a smrt lidí byly už navždy prostoupeny Otcovou láskou. Mnoho lidí zemřelo před Kristem a mnoho zemře i po něm, ale ničí smrt nebyla tak absolutním přilnutím k Otcově lásce jako smrt Ježíšova.
Také ty můžeš zakusit jednoho dne samotu Pána Ježíše. Na kříži hledej oporu u Toho, který umřel a Zmrtvýchvstal. Nalezni úkryt v ranách Jeho rukou, Jeho nohou, Jeho boku. A zrodí se v tobě nová vůle, abys začal. A začneš novou cestu s větší rozhodností a silou.
Existuje falešná zbožnost, která představuje Krista na kříži zasmušilého a rebelujícího, se zkrouceným tělem, který - jak se zdá - hrozí lidem: ponížili jste mne, já hodím na vás mé hřeby, můj kříž, mé utrpení. Ti, kteří tak přemýšlejí, neznají dobře Krista. Trpěl co mohl a protože byl Bůh, tak snesl mnoho. Ale více miloval než trpěl! Ježíš totiž nejen trpěl na kříži a snášel výsměch a ponížení, ale také slavně Zmrtvýchvstal. Ježíš nejen trpěl za lidi, ale také všechny miloval.
Ježíš existuje a trpělivě čeká až to konečně pochopíš a uvěříš že skutečně žije, a budeš se snažit jako On milovat.
P. Radek
?